Oheň a ešus
Při vaření na ohni se většinou snažíme, aby co největší plocha ešusu byla zahřívána ohněm. Tady je ešus položen na dvě silná žhnoucí polena na okraji ohniště. Tyto polena jsme tam dali hned po rozdělání ohně, aby se správně rozhořela.
Víčko ešusu a oheň
Aby se voda dřív uvařila a také, aby do ní nepadaly různé nečistoty, je potřeba ešus zakrýt víčkem. Víčko je stejně vystaveno ohni jako ešus. Čas od času se potřebujete do ešusu podívat. Osvědčilo se nám dávat víčko na ešus obráceně, aby se lépe bralo.
Uchopení víčka
Nejlépe je vzít kapesník, čepici apod. uchopit víčko za okraj a nadzvednout. Je ovšem třeba, aby víčko v ešusu sedělo lehce. Pokud je ešus křivý, před vařením jej vyrovnáme, až jde víčko lehce nasazovat.
Odklopení víčka
Víčko opatrně uchopíme a lehce zvedneme. Neškubeme, abychom se náhodou neopařili a ještě ke všemu nezalili oheň. Pokud ještě potřebujeme vařit dál, vracíme víčko stejným způsobem.
